Something about Marie

Tenhle outfit měla na sobě Majda - jak jí říkáme - jen chvíli. Trochu se protáhla a už se zase převlíkalo. Ale přišlo nám škoda ty fotky nechat někde v šuplíku nebo je kazit cenzurou na instagramu. A tak aspoň přidáme nějaké povídání o téhle úžasné bytosti.

Začalo to vlastně už hodně dávno. Pořádal jsem tehdy poprvé (a naposledy) setkání fotografů a modelek u sebe na chalupě v Jeseníkách. Podmínkou bylo, že každý pozvaný fotograf musel dovézt aspoň jednu modelku, nejlépe takovou, kterou ostatní neznali. No, pro některé to byl celkem problém. Ne tak pro Elišku Kubaníkovou. Ta totiž mimo jiné oslovila Majdu. A asi čtrnáct dnů před akcí mi Majda píše, že když s námi jede na tu akci, že by bylo fajn se poznat už dřív. A že je z Olomouce a že klidně dojde do ateliéru. Tak to byl první večírek.

Mimochodem, Majda má každý oko jinak barevný. To je absolutní vzácnost, říká se tomu heterochromie a v různé formě ji mají jen asi dvě procenta lidí na celé planetě. Takže takhle unikátního člověka mám najednou před foťákem! Je to nádherný, mimochodem.

Na chatě jsme tehdy s Majdou udělali i společnej set s Eliškou, to mě bavilo, ale jinak mě myšlenka na srazy opustila. Na to jsem moc velkej introvert.

Pak uplynul nějakej čas. Hodně temna (a to doslova, i bez fotek) a na konci hodně světla, Ráďa. A když jsme pak došli k tomu, že budeme společně dělat nejen všechno, ale i tvořit, zakrátko se ozvala Majda. A byl zase večírek.

Těch večírků bylo pak hodně. Většinou to začne nevinně, Majda donese koláč nebo buchtu... A když vypijeme první skleničku vína, prohlásí, že už ji nebaví být oblečená. Mám pocit, že se to dokonce stalo i na večírku, kde vůbec nebylo v plánu fotit. Ale některý ty večírky jsou hodně zahalený v mlze.

Spousta těch večírků skončila (nebo spíš pokračovala) v takovém sklepním pajzlu, kde je moc útulno a zavírají tam asi tak v osm ráno. A tahle Majda, která přišla na focení jako distingovaná dáma v kostýmku, aby ze sebe vzápětí všechno shodila a proměnila v cokoliv nás zrovna napadlo, se - už opět v kostýmku - cpe ve tři ráno utopencema. A nad bůhvíkolikátým pivem pak prohlásí, že už by měla jít spát, protože v sedm ráno má trénink jakéhosi bojového sportu. "To víš, musím si udržovat postavu, abyste mě pořád chtěli fotit," zasměje se. Dáme ještě jedno pivo, jakousi malou ovocnou pálenku, pak ještě šnyta a jdeme spát. Já druhý den neexistuju, Ráďa je na tom dost podobně, ale nesmrtelná Majda v 7:33 posílá zpocenou fotku z tělocvičny.

Taky je bezprostřední. Když má chuť něco říct, tak to řekne. Seznamoval jsem ji třeba s manželem mé těhotné kolegyně. Majda si ho změřila přísným pohledem a pak s naprostým klidem prohlásila: "Takže to jsi ty, kdo ji oplodnil..." Jo, tohle je Majda. Jak říkám, vzácnej člověk. Máme ji rádi.

Jo, taky jsem zapomněl říct, že Majda studuje na teologické fakultě.

Přes léto pořád někde lítá, ale na podzim zas přijde doba večírků. Co se děje v ateliéru, to tam zůstane. Ale fotky a videa, ty jdou sem. To je jasný. Tak se těšíme.

-jp-

***

Sure, here's the English translation:

---

Majda – as we call her – wore this outfit for just a moment. She stretched a bit, and then it was time for another outfit change. But we thought it would be a shame to leave these photos in a drawer or spoil them with Instagram censorship. So, we’re sharing some stories about this amazing person instead.

It all started quite a long time ago. I was hosting my first (and last) gathering of photographers and models at my cottage in the Jeseníky Mountains. The condition was that each invited photographer had to bring at least one model, preferably someone the others didn't know. This was a challenge for some. Not for Eliška Kubaníková, though. She, among others, invited Majda. About two weeks before the event, Majda wrote to me, suggesting we meet beforehand since she’d be attending the event with us. She mentioned she was from Olomouc and wouldn’t mind coming to the studio. That was our first party.

By the way, Majda has heterochromia, meaning each of her eyes is a different color. This is extremely rare, occurring in only about two percent of people worldwide. So, suddenly, I had this unique person in front of my camera! It’s stunning, by the way.

At the cottage, we did a joint set with Majda and Eliška, which I enjoyed. But the idea of these gatherings didn't stick with me—I’m too much of an introvert for that.

Time passed. A lot of darkness (literally, with no photos), and then a lot of light with Ráďa. When we decided to not only do everything together but also create together, Majda reached out again. And there was another party.

There were a lot of these parties. They usually started innocently enough, with Majda bringing cake or pastries... And after the first glass of wine, she would declare that she was tired of being dressed. I think this even happened at a party where there was no plan to take photos. But some of those parties are a bit of a blur.

Many of those parties ended (or rather continued) in a cozy basement dive bar that closed around 8 AM. And this Majda, who arrived at the shoot as a distinguished lady in a suit, would shed all her clothes and transform into whatever we imagined. At three in the morning, she'd be back in her suit, munching on pickled Czech sausages. And over who knows how many beers, she would announce that she should go to sleep because she had training for some combat sport at 7 AM. "You know, I have to stay in shape so you still want to photograph me," she'd laugh. We’d have another beer, some fruit brandy, then a shandy, and finally go to bed. The next day, I don't exist, Ráďa feels the same, but the indestructible Majda sends a sweaty photo from the gym at 7:33 AM.

She's also very straightforward. When she wants to say something, she says it. For instance, I introduced her to the husband of my pregnant colleague. Majda looked him over sternly and then calmly stated, "So, you’re the one who impregnated her..." Yep, that's Majda. As I said, she’s a rare person. We love her.

Oh, and I forgot to mention that Majda is studying at the Faculty of Theology.

She’s always buzzing around during the summer, but come autumn, it’ll be party time again. What happens in the studio, stays in the studio. But the photos and videos, those go here. That’s for sure. So, we’re looking forward to it.

-jp-