Gabriela Ch.: Water Nymph's Calling, pt. 2

...věděli jsme, že chceme fotit někde v přírodě. Lokaci nakonec našla Gábinka. Poslala mi fotku jakési docela veliké paní, pózující na kameni u peřejí. "Třeba takovouhle pózu bysme tam mohli zkusit," napsala Gábi a připojila vytlemeného smajlíka. Tak bylo rozhodnuto.

Přijeli jsme nejblíž, co to šlo, zaparkovali a Ráďa začala líčit. A vzápětí se spustil déšť. Naštěstí netrval dlouho, i když byl docela vydatný. "Třeba to aspoň zahnalo cyklisty," optimisticky si přála Ráďa. Ale cyklisty nezažene nikdy nic.

Dorazili jsme na místo. Nádhera. Peřeje, tůňky, voda teploučká... "Nejdřív uděláme něco suchého a potom půjdeme do vody v šatech a pak je sundáme," zněl plán.

Dokud byla Gábi oblečená, sem tam po okolní cyklostezce projel nějaký cyklista. Když si ale vlezla do vody a šaty na ní zprůhledněly, najednou se na naše (!!!) kameny začaly sjíždět celé cyklistické rodinky a tohle místo "musíš mít na instagramu" si fotit. Významně jsem bouchal stativy a naštěstí většinou ale brzo vyfičely.

Pak ale dorazil vodník se psem. Borec v zeleném kabátku se svlékl do trenek, naši přítomnost ignoroval a sedl si do vody pod vodopád, házel psovi klacek a nevypadalo, že by se chtěl hnout. Rozuměj, na tý řece dopředu i dozadu bylo spousta míst, kde si podobnou zábavu mohl užít i bez nás. Chvíli jsme čekali, jestli ho to neomrzí, ale vypadal vytrvale, tak jsme se s jeho přítomností tak nějak smířili. Po čase ho proud odnesl trochu níž, ale nejspíš tam sedí dodnes.

My jsme si to každopádně užívali. Moje adrenalinová disciplína je focení s desetikilovým foťákem z ruky ve vodě, která mi sahá po prsa, už jsem vám to někdy říkal? V moři je to nejlepší, ale divoká řeka taky není marná. Ale ještě jsem nic neutopil a snad se to ani nikdy nestane. A ty fotky za trochu adrenalinu stojí. I za to, si v této póze chvíli počkat, když si vám do záběru stoupne cyklista a dělá si selfíčko.

Druhý set za pár dnů!

***

We knew we wanted to shoot somewhere in nature. In the end, Gábinka found the location. She sent me a picture of a fairly large woman posing on a rock by the rapids. "Maybe we could try a pose like this," Gábi wrote, adding a laughing emoji. And so it was decided.

We drove as close as we could, parked, and Ráďa began applying makeup. And then the rain started. Luckily, it didn’t last long, though it was quite heavy. "Maybe it’ll at least scare off the cyclists," Ráďa wished optimistically. But nothing ever scares away cyclists.

We arrived at the location. Stunning. Rapids, pools, warm water... "We’ll start with some dry shots, then go into the water in the dress, and eventually take it off," was the plan.

As long as Gábi was dressed, an occasional cyclist would ride by on the nearby path. But once she got into the water and the dress turned see-through, suddenly whole cycling families converged on our rocks, snapping photos for their "must-have Instagram spots." I made a point of banging the tripods, but thankfully they mostly left quickly.

Then came the water sprite with his dog. A guy in a green coat stripped down to his underwear, ignored our presence, and sat in the water under the waterfall, tossing a stick for his dog, showing no sign of leaving. Understand, the river was full of spots up and down where he could enjoy this without us. We waited to see if he’d get bored, but he seemed determined, so we just accepted his presence. After a while, the current took him a bit further downstream, but he’s probably still sitting there.

We, on the other hand, were having a blast. My adrenaline-filled specialty is shooting with a ten-kilogram camera, standing in water up to my chest. Have I told you that before? It’s best in the sea, but a wild river isn’t bad either. I haven’t drowned anything yet, and hopefully never will. The photos are worth the bit of adrenaline. Even worth waiting in the pose for a moment when a cyclist steps into your shot for a selfie.

Second set coming in a few days!